Sure, fine, whatever... na Blog.cz

Frank Spotnitz a Mark Snow se chystají vydat více hudby ze seriálu The x files. Po vytvoření druhého filmu The x files: I want to believe byly konečně vyslyšeny hlasy fanoušků a chystá se výběr nejlepších melodií ze seriálu a to hlavně od 4 řady do 9 řady, které nikdy nebyly zveřejněny. O tom co na soundtracku bude se prozatím neví. Každopádně zástupy fanoušků posílají tvůrcům a Snowovi návrhy na nejlepší skladby. Nejoblíbenější se pak tedy stává Scully theme, které se objevilo v epizodách Within a Without, druhá je pak ústřední motiv z epizody Paper hearts. Zprávy jsou však dosti matné a nepřesné, může se tedy stát, že se projekt zruší, ale vzhledem k tomu, že se chystá třetí celovečerní film je naděje na úspěch veliká.

Mimo to je tu druhá dobrá/špatná zpráva o dalším albu, které už bylo vydáno. Dříve byl pro Itunes vydán exklusivní komplet The best of Millennium, což nejednoho potěšilo. Fanoušci této série můžou tedy opět zajásat, neboť vyšla limitovaná série soundtracku která obsahuje hned dva disky další hudby k seriálu. Co už ovšem nepotěší je fakt, že je jen 2000 výlisků a nedá se sehnat jinak než přes zahraniční internetové obchody. Bohužel jiný způsob jak toto album sehnat jsem sám nenašel, což mě jako fanouška opravdu naštvalo. Uvidíme možná časem se objeví jiná alternativa

Ještě připmenu, že nedávno vyšel od Snowa soundtrack k filmovému pokračování, který je k dostání i v běžných obchodech.

Zack Snyder je velký odvážlivec. Režisér, který je dnes spíše známý filmem 300: Bitva u Termopyl, si jako svůj debut vybral opravdu velké sousto. Člověk který do té doby točil pouze hudební videoklipy do televize, si umanul, že jako první celovečerní film natočí remake staré klasiky od George A. Romera Dawn of the dead. O tom kdo je Romero se můžete dočíst v mé první filmové recenzi, takže tohle rovnou přeskočíme. V dnešní době remaků, kdy Amerika není prakticky schopná vymyslet vlastní nápad, se už každý před tímto slovem otřese hrůzou. V letech 2004 to však nebylo tak časté a když nějaký nováček prohlásil, že natočí takovýhle film a že tomu dá více dynamiky a celkově to zpřístupní dnešním generacím, většina se smála. Možná že se teď stydí tiše v koutě.

Ana je sestřička v nemocnici, kdesi na americkém předměstí. Tento den pracuje nechtěně přesčas a nikoho to zjevně nezajímá. Doktor se diví proč dělají rentgen někomu kdo byl pokousán, ale vlastně se to tak nějak moc neřeší. Když se Ana konečně vydá domů, stihne ještě slíbit sousedovic dceři Vivian, že si sní zajezdí na bruslích a spokojeně uléhá po bok svého manžela či přítele, což není přesně řečeno. Po romanticky nekomentované noci přichází ráno. Ovšem toto ráno bude trochu kousavé. Ve dveřích ložnice se objeví malá Vivian s nezdravě vypadajícím úsměvem, a než se Anina druhá polovička vůbec dozví co se stalo, Vivian mu doslova uhryzne kus krční tepny. Všechno je pak hrozně rychlé, pokus Any o záchranu svého milého se nepovede a končí smrtí. Ale to je jen začátek, protože už bývalý manžel/přítel se ihned probouzí a na Anu zaútočí. Ana ačkoliv vyděšená uteče koupelnovým okénkem k autu, vyjede do ulic kde probíhá naprostý chaos, lidé po sobě střílejí, auta narážejí do benzínek a v rádiu hlásí stav pohotovosti. Ana naneštěstí narazí do stromu a upadne do bezvědomí.

Jestli si myslíte, že jsem vám prozradil moc, tak vás vyvedu z omylu, toto je pouhých, prvních deset minut filmu. Jen zběžně ke zbytku filmu, Ana s partou dalších přeživších se dostává do nákupního střediska, který vypadá na skvělý úkryt před venkovní apokalypsou. Ale jsou přeživší ochotní takhle žít napořád???

Už začátek filmu vás praští přes horní i dolní čelist svým agresivním a spádovytým stylem. Jenže jak říkám, to je jen začátek. Celý film je jedna velká jízda která vás donutí zapomenout na to co je pojem čas. Ano je tu dost klidných částí, ale všechno do sebe zapadá jak dobře promazané kuře od KFC. Ani na minutu nemáte dojem, že by jste se nudily, když se vám zdá, že už se všechno uklidňuje, plesk, dostanete další facku po které zíráte s otevřenou pusou, co se to vlastně děje. Nechci zbytečně přehánět, ale ať už se od Snydera čekalo cokoliv, tak s tímhle opravdu nikdo nepočítal. Ale začneme po pořádku.

Už první pochvala patří začátečním titulkům, které jsou zpracovány jako záznamy ze zpráv s doprovodem country skladby od Johnyho Cashe, ačkoliv se toto spojení skoro nedá představit, pro mě jsou to asi nejdokonalejší úvodní titulky co jsem kdy viděl. Práce na videoklipech se jen vyplatila.

Herci hrají tak přesvědčivě jak jen můžou, prakticky tu není nikdo kdo by odváděl míň jak nadprůměrný výkon. Sarah Polley jako Ana, která nás prakticky provází od začátku filmu, se sledem situací nádherně mění na bojovnici v které ale pořád zústalo spoustu smutku a ženskosti. Ving Rhymes hrající policistu Kennetha je pak dobrým příkladem ochránce, který se snaží dostat k bratrovy. Ze začátku příšerně sobecký C.J. který projde duševní proměnou, Michael Kelly měl o to těžší roly kdy hrál jak padoucha tak i dobráka zvládá to perfektně. A nakonec výborně slizský Ty Burrell, který by dokázal podrazit i vlastního psa. Ti všichni a další odvádějí opravdu skvělou práci. Scénář je plný dobrých scén a dialogů a tak skoro všichni dostávají svůj prostor pro hraní, který vymačkávají do maxima.

C.J. - And who are you? A fucking doctor? ( A kdo jste vy? Zkurvená doktorka? )

Ana - No, i am fucking nurse... ( Ne, já jsem zkurvená sestra )

Konečně se dostáváme k zombiím samotným. Velký rozdíl, který Snyder udělal ve svém remaku je, že narozdíl od starého DOTD, se tu zombie neplazí za svačinou, ale rovnou pro ní sprintujou. Tohle rozhodnutí hnulu se spousty žaludečních kamenů co se milovníků Romera týče. Proč? To sám nechápu. Mrtvý se tu snažejí si kousnout i za cenu toho, že by si měly utrhat končetiny. Pro mě je to logické, když je něco mrtvé už nic necítí. Bolest, únava to vše je pré a tak se po ulici prohánějí houfy umrlců, kteří už z dálky mají v očích jasně vidět, že to myslí smrtelně vážně. Nic proti starému způsobu pajdání, ale tohle vypadá mnohem smrtonostněji a nahání to větší hrůzu než to aby hlavní hrdina každou minutu kontroloval hodinky jestli už se k němu dotyčná mrtvola jen přiblížila.

Samotné zombie pak vypadají skvěle odporně, na každém si maskéři daly opravdu záležet a je to vidět. K dispozici jsou hned tři stádia zombie. Po kousnutí, asi tak po pár týdnech, a pak po dlouhé době když jsou umrlci opravdu vyžraní červy. Všechno je to dělané podle policejních fotek skutečných obětí, celý maskérský tým dva týdny zvracel, ale pak si na to prý zvykly a jejich výsledky jsou opravdu vinikající.

Co se týče kamery, tak k té taky nemám výhrad. Kamera je tu perfektně dynamická, lehce roztřesené záběry útěků jsou doslova zapamatavatelné a vždy je vidět vše co má být vidět, nechutnost zombies si tak užijete dosyta.

Až teď si uvědomuji, že jsem toho vlastně o samotném filmu zas tak moc nenapsal, ale kdybych prozradil další scény tak bych vás připravil o překvapení a to rozhodně nechci. Ve zkratce je film, skvělým mixem děsuplných momentů, humoru a citlivých scén. Film celkově nadhazuje myšlenky o tom jak se dokáží lidé chovat v takových krizových momentech a to naprosto reálně v hranicích děje. A pak také nastavuje otázky tipu: kam až člověk dokáže dojít aby si byl jistý, že je v bezpečí či jestli je kvúli nejistým vyhlýdkám lepšího útočiště ochoten opustit to co zatím funguje výborně. Všechno je to poddáno nenucenou formou, takže se nemusíte bát žádného poučování.

Předposledním tématem je zvuk a hudba. Zvuky přesně vystihují čvachtání odpadávajícíh částí těla a prakticky to nemá smysl ani dál rozebírat, je to prostě kvalita.

Co se hudby týče, orchestrálku složil Tyler Bates, který dokázal vytvořit naprosto ojedinělý horrový soundtrack co jsem slyšel. Víc horrorovou hudbu snad ani neznám. Ačkoliv se to zas tak moc nedá poslouchat samotné, alespoň ne ty ambientní kousky, tak ve filmu vše funguje výborně, o to je větší škoda, že podobně silnou hudbu už nikdy nesložil.

A nakonec co najdete na dvd? Z tohohle dvd by si většina distributorů měla vzít příklad, disk je přímo narvaný k prasknutí, od komentáře režiséra, k dodatečnýmy dvěmy filmy, jeden je věnován zpravodajství do posledních chvil a druhá pojednává o konci Andyho z krámku zbraní. Dále je tu regulérní film o filmu, dokumenty o maskách, zvláštní bonus k tvoření efektu vybuchující hlavy, úvod Zacka Snydera k filmu a nakonec všudypřítomné trailery.

Obraz je na vydání z roku 2004 velmi kvalitní, mnohdy i více jak spousta dnešních filmů.

Zvuk je anglicky i česky 5.1 a je využit na maximum. Nekoukám na filmy s českým dabingem, takže nevím jako u této zvukové stopy, ale anglická verze je prostě libová. Co se týče překladu titulek, tak tam je stejně tak dobře odvedená práce jako u ostatních aspektů.

Romero utřel. Alespoň pro mě. Na protest tohoto filmu natočil po dvaceti letech čtvrtý díl své série jménem Land of the dead ( Země mrtvých ), který sice nebyl špatný, ale také ne dokonalý. Romerovi na remaku hlavně vadilo, že ve filmu nebyl cítit jeho tvůrčí protest proti degenaraci američanů, kteří nedokážou už nic jiného než nakupovat, plus že ty zombie běhají. Naprosto přehlíží zbylé kvality filmu a jako jediný nepochopil, že to bylo na jeho počest. Toho jeden neuspokojí.

http://www.imdb.com/title/tt0363547/

Úvodní titulky a prvních 30 minut, zbytek je stejně dobrý, ale začáteční šok je nejlepší.

První vydání filmu se vyprodalo a není mi nic známo o dovydání, budeme tedy muset pouze doufat a nebo pořídit anglický originál, který se prodává třeba na Aurora.cz.

Jeden z nejlepších zombie horrorů tohoto desetiletí a možná i dál. Prakticky bezchybné dílo, které bylo debutem Zacka Snydera, což je to více překvapující. Krev, vnitřnosti, akce, humor, i romantika poskládaná do sebe tak dobře jak se jen tak nikomu nepovedlo už dlouhou dobu. A ačkoliv už existuje o kapánek lepší Dead set, prvenství se tomuhle nedá upřít.

Nezapomeňte dokoukat titulky, připravily by jste se o vtipnou pointu.

Když se tak dneska podíváne na seznam Ps3 her, uvidíme že jeden žánr je tu docela opomíjen. Jmenovitě je to takzvaný Survival horror ( horror o přežití ). Fakt je, že Ps3 samotná ještě není tak úplně stará konzole, a proto se na ní vyrábějí hlavně hity dnešní doby, zvláště pak hry které vycházejí na všechny platformy. Chce to ještě čas, mezitím než se na nás přiřítí Resident evil 5 a horrově laděné pokračování FEAR 2: Project origin, si tedy musíme vystačit s tím málem co zatím na trhu je. A co máme k dispozici??? Ze survival je to Siren: Blood curse a Silent hill: Homecoming. Pak je tu samostatně zastoupen žánr horrově laděných her, většinově zastoupen FPS. Tady je nabídka poněkud větší. Dodatečně konvertovaný FEAR, Bioshock, Dead space, Darkness, Jericho a dnes recenzovaný Condemned 2.

Na hře pracovala firma Monolith která vytvořila i známější FEAR, takže skušenoti s tímto tématem jsou tu opravdu velké, naopak překvapující pak je, že hra byla vyráběna pro firmu Sega, což je opravdu velmi zarážející. Když vzpomenu na roztomilého modrého ježka Sonica a další podobné výrobky Segy, opravdu mě tahle překvapuje. Opravdu zvláštní kombinace. Jako každá jiná hra i Condemned 2 měla přinést něco nového. Respektive Monolith s tím už přišel v prvním díle, ale až teprve ve druhém to opravdu vyšperkovaly. Tou ojedinělostí je tedy kontaktní souboj muže proti muži. Takže běháte a mlátíte lidi kolem hlava nehlava a to dost brutálním způsobem. Ale o tom za chvíli.

Ethan Thomas je bývalým agentem FBI. Po asi devíti měsících děje prvního dílu kdy byl suspendován, je z něho lidská troska kterou by ani pes zběžně neočuchal. Chlastá co to dá, trpí halucinacemi a pere se s každým na potkání. Bohužel pro něj i pro všechny ostatní, jsou jeho halucinace reálné a ať chlastá sebevíc nic nezmění na tom, že město se rozpadá a nemalý podíl na tom mají právě jeho démoni, které vídá v občasném delériu.

Hned v úvodní scéně vidíme jeho bývalého kolegu jak před něčím utíká do svého bytu, na chodbě je slyšet střelba a než kolega záhadně zmizí stačí ještě zavolat bývalé přítelkyni z FBI Ethana, Rose, že to ještě neskončilo a že mají Ethana rychle sehnat. Jak asi tušíte, nejednoho agenta tohle potěší, ale únos, zvláště jiného agenta spadá pod federální vyšetřování a ať je Ethan sebevětší troska, byl to dobrý agent a navíc o něj bylo zažádáno. Ethan je nalezen a ačkoliv se mu zrovna dvakrát nechce spolupracovat nakonec se zapojí do vyšetřování.

Příběh tedy taky není zrovna nejoriginálnější, ale styl vyprávění je opravdu výborně udělaný. Situace které později probíhají jen tak nikde neuvidíte a to je rozhodně velké plus. Navíc Monolithu se povedlo ztvárnit naprosto skvěle hnusné město. Všechno je v rozpadu, všichni lidé okolo jsou převážně nasraní na život a je tu nepřetržitá noc. Opravdu tak hnusnou atmosféru jsem nikde jinde nezažil a to v dobrém slova smyslu. Všechno vás chce zabít, a tím myslím opravdu všechno. Hra vám úspěšně dokáže že v roli Ethana jste jen lejno, které si rozhodně nezaslouží žít. Co se týče herních lokací, jsou správně děsivé, ulice města, stará továrna na panenky, nemocnice, ústředí FBI a také lodní přístav jsou tak odporné lokace, že by jste tam obyčejně nepáchly ani pod výhružkou smrti. Kdysi jsem četl, že grafika prý není zrovna nejlepší, nevím jak ta osoba, ale v dnešní době Crisis, Far cry 2, Fallout 3 a jiných grafických orgií Condemned stále drží tempo. V grafice nedochází k žádným bugům jako je to třeba pravě u novějšího Falloutu 3 a celkově vše jde stále plynule. Snad jediná výtka ke grafice je, že se všechno občas nereálně leskne, ale to je opravdu minimální chyba.

Přistoupíme k dalšímu aspektu hry a to jest hratelnost. Člověka ihned překvapí styl pohybu, nevím úplně jak to vysvětlit, ale pohy je trošku zvláštní, kupříkladu běh je takový hrozně skákavý a celkově úkroky asi mohly být trošku plynulejší. Já si teda na to zvykl každopádně někoho by to mohlo odradit, což by byla opravdu docela škoda. Samotný boj je však naprosto dokonale ztvárněn. Rozmlátit něčí lebku dokážete R1 a L1 která představují po jedné ruce. Kterou, kam a komu narvete už je čistě na vás, kombinací obou úderů pak dokážete zakončit parádním hákem ze zdola do brady ale i jinýmy údery. Přidržením páčky pak děláte silnější háky, z rozeběhu darujete loket přímo chřtánu a nakonec můžete někoho efektivně kopnout do čela nebo zakopnout ho do země. Navíc se vám nabíjí jakýsi měřič agrese který pak spustí smrtelnou kombinaci úderů, stačí sledovat na obrazovce co mačkat za tlačítka a pak jen stáváte z louže krve s jistotou, že už se dotyčný nezvedne. A to pořád není vše. Když skopete nebožáka tak že už jen před vámi klečí stačí si ho chytit a pak už je jen na vás co s ním uděláte. Všude okolo se rozsvítějí lebky, což označuje místa posledního odpočinku. Stačí pouze dojít s chudákem k příslušné lebce a vše se pak dokončí samo. Takže ke konci můžete chudakovu hlavu zabořit do televize, narvat hod do pračky, svěrákem mu drtit hlavu a nakonec moje oblíbená metoda zahodit do kontejneru.

Brutalita v této hře opravdu nezná mezí a kdo se bojí či ošívá, nesmí do lesa

Další připomínku budu mít k barometru, to že můžete dělat smrtelné kombo je super, co už není, že jakmile ho jednou naplníte tak dokud ho neuděláte tak Ethan na to kombo pořád napojuje, což není zrovna dvakrát veselé když potřebujete jen tak přes někoho přeběhnout jedním úderem abyste ho odstrčil protože za váma běží smečka s brokovnicema a vy místo toho popadnete chlápka za pačes a zdlouhavě s ním mlátíte hlava nehlava a když vstanete tak vám ihned někdo ustřelí hlavu. Stalo se mi to mockrát a moc rád jsem teda nebyl.

Ve hře máte spoustu zbraní, od ručních jako je kuželka, trubka a dokonce umělá protéza nohy. Na výběr máte i palné zbraně, ale jako tomu bylo u Mirrors edge máte pouze to co ve zbrani zůstalo a ovládání zbraně je taky tak trochu prapodivné, takže ne každému to sedne.

Výběr obětí je poměrně velký, jsou tu normální lidi, jestli by se to tak dalo nazvat a pak jsou tu jakoby nakažení, což se dozvíte postupem času, někteří jsou rychlý a dost nechutně se rozcáknou na jednu ránu, pak jsou tu obrovité hory svalů, které jde zabít jen určitým způsobem, což je někdy frustrující když se snažíte vymyslet jak to zabít a přitom vás tahle hora pořád pronásleduje, a jak už víte běh tu není zrovna dobrá varianta. Nakonec jsou tu i ozbrojené jednotky, ale to už bych vám prozradil zbytečně moc z příběhu...

Poslední dvě věci na co poukáži je samotné vyšetřování. K dispozici máte spoustu vyšetřovacího náčiní jako ÚV lampu, PDA, a různe měřiče zvuků atd. Diky tomu můžete sledovat stopy zaschlé krve, či fotografovat místo činu či oběť, což bude i spoustakrát povinným úkolem. Tyto minihry jsou docela fajn, určit pohlaví, jestli je to policista, z odznaku zjistit z jakého útvaru pochází a určit příčinu smrti či jak se oběť na místo dostala. Co je ovšem peklo je fakt, že jakmile nevlastníte plazmu nebo LCD tak moc detailů neuvidíte. Takže někdy je opravdu těžké zodpovědět vše správně. Dalším plusem jsou pak hlášky. To funguje tak, že když uslyšíte, že vám někdo něco říká tak se vám ukáže dole znaménko X a když ho stihnete zmáčknout tak Ethan něco zahlásí... Nebudu lhát, většinou je to něco jako "Fuck you", ale je to opravdu super pocit. Samozřejmě máte pak volitelné odpovědi a podobně.

Jak jsem tedy říkal, obraz je skvělý a zvuky jsou také naprosto perfektní. Když uslyšíte že nad vámi něco dupe, tak tomu tak opravdu je a podle toho tedy jde krásně určit kudy si dotyčný asi dojde pro ránu. Inteligence nepřátel není kdovíjaká, ale dobře koresponduje s faktem, že jsou to rozzuření lidé kteří zrovna dvakrát nepřemýšlejí nad tím co činí. Umějí se i schovat za roh a překvapit vás. Občas se však nepochopitelně schovávají přímo před Ethanem a to i uprostřed boje, což je opravdu zvláštní. Hra je vcelku dlouhá co se obtížnosti týče a pokud opravdu nejste herní maniak tak ji dohrajete za takových 17 hodin.

Hra nabídne Story mode, Blood shot mode, kde máte arény s úkoly, otevíratelné bonusy, což jsou převážně koncepty a tak dále takže taky nic převratného. A nakonec multiplayer, který však bohužel není tak hraný jak by si člověk přál a tak se mnohdy stává, že servery jsou prázdné.

Condemned 2 je dobrá, nedoceněná hra, která je v některých prvkách mnohem lepší než FEAR, ale také i horší. Každopádně je to rozhodně dobrá alternativa.

Paní s lízátkem, a Ethanovy halucinace.

Hra je už delší dobu zlevněná a je skoro všude, v bazarech jich mají plné skříně, to je ta nedoceněnost o které jsem mluvil.

Hra která vám opravdu dokáže, že můžete být rádi pokud žijete v Praze, odporné prostředí města, naprosto vzteklí občané a velmi zatuchlá atmosféra, která ze hry dělá zážitek. Styl vyprávění příběhu je dynamický, vyšetřujete jako agent plus hláškujete jako dělník, což je navíc výborně nadabované. Co už nepotěší, je trochu divné ovládání, nemožnost určit kdy dáte smrtelné kombo a frustrující souboje s velikány. Podtrženo a sečteno je to velmi brutální horror, který nemá jen tak konkurenci a věřím, že nejednoho vyděsí.

Rubrika na hudební recenze tu sice je, ale soundtracky jsou v mnoha ohledech hrozně rozsáhlý žánr o sobě, takže si myslím že si zaslouží vlastní prostor.... A jak jinak začít než mým prvním soundtrackem který mám už 8 let??

The x files ( Akta X ) není vůbec třeba představovat, tenhle seriál byl naprostým hitem od roku 1993 kdy se objevil poprvé v televizi až dodnes. Původní seriál sice skončil roku 2002 ale v roce 2008 pokračoval druhým celovečerním filmem The X files: I want to belive ( Chci uvěřit ) a chystá se poslední ukončovací třetí díl, který má navazovat přímo na mytologii seriálu. Úspěch tohoto seriálu byl bezesporu obrovský a nemalý díl na tom má i originální hudba od Marka Snowa.

Mark Snow vystudoval na Jiliardově škole v New Yorku a dodnes skládá filmovou hudbu. The X files jsou asi jeho nejznámější prací, každopádně díky spolupráci s Chrisem Carterem, tvůrcem seriálu, se dostal k další práci na jeho druhém projektu jménem Millennium dále pak Harsh realm a spin off sérii The lone gunmen. Víceméně The X files mají společnou epizodu s hrdinou právě jmenované série Millennium a jejich soundtracky jsou si velmi podobné ačkoliv ne úplně totožné. Mark dále vytvořil hudbu pro další seriál jménem Smallvile, také populární seriál o dospívání Supermana. Dále vytvořil hlavní melodii k seriálu La femme Nikita ( Brutální Nikita ) a dalším televizním filmům, které ovšem už tolik úspěchu nezaznamenala. Mimo jiné pak dělal hudbu pro hru na Playstation 2 jménem Syphon Filter: Dark mirror a ke hře Giants: Citizen Kabuto.

Ze seriálu The X files moc hudby nevyšlo, což je velmi smutné protože z devíti sezón co seriál měl je pouze jedno cd ze tří prvních sérií. Na internet se pak záhadně objevila šest promo skladeb ze dvou epizod a to konkrétně The postmodern Prometheus a Christmas Carol což je ještě více deprimující právě proto, že se jedná o kompletní hudbu z obou dílu o délce půlhodiny na každý díl. Kdejaký seriál má dnes minimálně jeden soundtrack na sérii néli více a tento kult jen jeden, ta proma nejsou oficiální tak je nepočítám. Naštěstí pro nás existují ještě dva soundtracky z celovečerních filmů, ale to už jaksi není ono, Snow dostal k dispozici celý orchestr a to bohužel už nebylo pro The X files tak typické.

Soundtrack, který dnes recenzuji je tedy výběrem ze tří prvních sérií a začíná dost podobně jako začátek regulérního dílu. Bouře a Carterův hlas v pozadí tvrdí něco o tom že "pravda je tam někde venku", skladba jménem Introitus: Praeceps transito spatium do klasické úvodní znělky, která je tu ovšem prodloužená. Tato verze byla slyšet na kazetách v závěrečných titulkách, tudíž to není žádný novátorský výmysl.. Celý soundtrack je provázen dialogy ze seriálu které jsou opravdu dobře zakomponované do hudby, v další skladbě Raptus je použit rozhovor Muldera s Duannem Barym o jeho únosu mimozemšťany, hudba paradoxně pochází z pilotního dílu příhodně pojmenovaném The pilot. Kdo by to byl tušil, že??? Skladba je akční a napínavá, Mark Snow je známý svýmy hlubokýmy tóny piána a jemné drnkání do kytary, ojedinělýmy elektronickýmy, ženskýmy sbory a vůbec nejprazvláštnějšíma elektronickýma rifama co jsem kdy slyšel. Prakticky každá epizoda měla vlastní ojedinělou řadu rifů přes které se je dalo poznat, což bylo a pořád je dost velkou ojedinělostí co se filmové hudby týče.

Další skladba Adelatus je pak vzorovou skladbu pro jeho klidné části při které je slyšet terapie Scullyové pomocí hypnózou z dílu One breath, který je plný houslových melodií. Poté pokračuje velmi depresivní nálož tří po sobě jdoucích skladeb, které pocházejí asi z nejděsivějších dílů druhé série a to F.Emasculata a Calusari. Když tak nad tím přemýšlím je docela zvláštní, že my rodiče k osmým narozeninám, darovaly takovou sbírku depresíva, každé normální dítě by z toho mělo za nějakou dobu záchvaty šílenství, ačkoliv já si už moc nepamutuju jestli jsem je náhodou taky neměl. Pokračující Lamenta je nádhernou klavírní pauzou po tom všem zvěrstvu, která se ihned napojuje do nejzběsilejší skladby celého soundtracku a to jest Insequi což je pro mě naprosto asi největší vrchol celého disku. Na konci Lamenta jsou totiž naprosto dokonale pospojovány všechny ty nejsilnější věty ze seriálu, konče hláškou "They have one policy.What is truth? Denied everythng" ( Mají jen jednu politiku. Co je to pravda? Všechno zapřít ) a krásně se vpíjí do akční Insequi, která je plná bubnových rifů a tónů. Myslím že zbytek nemá smysl ani komentovat, vše ujíždí na stejně ujetě depresivní vlně od které se však člověk nemůže odtrhnout. Za zmínku pak ještě stojí skladba Carmen amatorium z epizody "3", která dokazuje o tom že ani mrazivá romantika Snowovy není cizí. Poslední píseň o které se zmínim je pak Mitis Lumen z epizody Soft light, která se sice k tomuto dílu hodí svojí dynamikou, ale člověk by jí hledal v díle mytologickém.

Je škoda, že toho vyšlo tak málo, útěchou nám může být alespoň fakt že byl vydán soundtrack k Millennium a že nás čeká minimálně ještě jeden soundtrack třetímu dílu celovečerní verze The X files.

01. Introitus: Praeceps transito spatium

02. Materia primoris: The X files theme

03. Raptus

04. Adelatus

05. Deverbero

06. Cantus excio

07. Mercutura

08. Lamenta

09. Insequi

10. Otioum

11. Dubitatio

12. Iter

13. Progigno de axis

14. Carmen amoterium ex arcanum

15. Facetus malum

16. Memoria

17. Mitis lumen

18. Fides fragelis

19. Exoptare ex veritas

20. Kyrie

21. The X files theme ( Flexifinger terrestrial remix - UK version only )

Lamenta s vynikajícím napojení na Inseqiu, kteráž to je dokonalost sama...

Kupodivu se to dá sehnat ještě v některých kamených obchodech jako je Bonton, ovšem jistotu určitě budete mít na internetu.

Naprosto dokonalé dílo, které má jen jednu vadu a to přespřílišnou depresivnost a ponurost , která rozhodně nebude všem blízká. Navíc poslední píseň je trochu ucházející remix, který tak trochu neladí se zbytkem alba. Pro ty co si v tom libují je to za sto, ostatní si uberte 30%.

Mirrors edge byla jednou z nejočekávanější hrou v roce 2008. A to z jednoho důvodu. Určitě někdo z vás hrál někdy Prince of Persia nebo Tomb Raider, když tyto hry vycházely, překvapovaly akrobatikou svých hrdinů, už jste se nemusely koukat na 60 patrovou budovou se smutným výrazem štěněte, že to jinak než výtahem nezvládnete. Jednoduše jste to vyšplhaly po připravených plošinkách až nahoru. Další díly se pak pokoušely nadvrhnout větší svobodu v rozhodování kudy dál, přidávaly se cesty dál tak aby si člověk nepřipadal jako kdyby měl cestu lineárně naskriptovanou. To jestli se to povedlo a v budoucnu povede je na vývojářích z Ubisoftu a Eidos.

My jsme dostaly menší odpověď od EA a Dice ve formě Mirrors edge. Kde je tedy ta revolučnost, kterou EA kuchtila ve svých zatuchlých sklepech???

Odpověď je stejná jako předtím, atletika. Ovšem s tím rozdílem že už vás neomezují špatně nastavené kamery. Tato hra je first person shooter, pro neznalé, pohled první osobou neboli kukadly hlavní hrdinky. Ačkoliv jde v podstatě o přesunutí kamery, je to revoluce a to velká. U všeho se musí odhadovat vzdálenost, rychlost a podobně jako v reálném životě. Očekávání bylo velké, dost lidí si také oprávněně myslelo, že to dopadne špatně. Ovšem někteří věřily, že Dice, tvůrci skvělého Battlefield Bad company budou slavit úspěch. a jak to vlastně tedy dopadlo???

Je to tu, svět se dostal do fáze, kdy každá informace je filtrovaná pod neustálým dohledem vládních orgánů, prakticky nic škodlivého se nemůže dostat k poslušným obyvatelům města. Všude jsou rozmístěny kamery, všude je odposlech, doslova nepustíte větřík aniž by o tom někdo nevěděl. Ale bývalo to jiné. Hlavní hrdinka vzpomíná na doby kdy se proti změnám protestovalo, ne všichni chtěly být sledování velkým bratrem. Bohužel většina odporu byla potlačena a naneštěstí pro Faith při jedné demonstraci policisté zabily její matku. Rodina se rozpadla a jí nezbylo nic jiného než v 16 letech utéct z domova. V dalších rocích pilovala svoje dovednosti úniku a živila se krádežemi. Jednoho dne se však vkradla do bytu jistého Merca a ten jí nachytal na švestkách. Ovšem místo toho aby byla předána policii, jí Merc začal trénovat. Nakonec se z Faith stal Runner ( Běžec ), člověk, který je najmut na bezpečné přesunutí nebezpečných informací. Faith je 24 a je ve svém povolání už zběhlá, ovšem tentokrát přenáší informaci za kterou je policie a vláda ochotná ji ihned zabít. Navíc její sestra Kate, která je policistkou, je obviněna z vraždy člověka, který se jako jediný snažil postavit se systému a zároveň byl starý přítel rodiny Faith. O to hůř, že byl známy politik. Vaším úkolem je tedy zjistit co se děje a vysekat sestru z průšvihu.

Příběh ačkoliv není zrovna nejoriginálnější má na starosti Rhianna Prachett, dcera slavného Terryho Prachetta který je znám hlavnně svýmy knihami o Zeměploše. Tato osoba je zoodpovědná za víc jak 10 scénářům k hrám jako jsou Overlord nebo Heavenly sword. Příběh je plný zvratů a dalších charakterů, ale nebudu kazit překvapení...

Jaká je tedy hratelnost??? Kupodivu se Dice povedlo převést ovládání do pár tlačítek. Skáčete, šplháte, běháte po stěnách, skluzujete pod trubkami a skáčete do obrovských propastí a to vše pouhým jedním tlačítkem jménem R1. Krom pár tlačítek který řeší skluz, boj a interakci prakticky nic víc nepotřebujete, což musím uznat, že je skvělé.

Aby Faith přežila všechny strasti, milé policisty a ještě milejší SWAT týmy, umí nějaké ty bojové dovednosti. V praxi to znamená, že máte základní pěstní kombo, kop z výskoku, ze skluzu, z výběhu po stěně.... Prakticky se dá použít jakýkoliv úder ze základních akrobatických dovedností, což nejednoho potěší a dá se tedy při boji krásně strategizovat a ačkoliv je hra hlavně o rychlých reakcích, po pár hodinách hraní člověk ihned v dáli vidí o jakou zeď se rozeběhne aby policistovy ušetřil cestu do nemocnice případně na hřbitov. Navíc je tu možnost odzbrojit bližního svého tlačítkem trojúhelníku nebo pohybem ovladače nahoru. Hra podporuje pohybový čip, a krom tohoto specifického tahu umíte pohybem dolu udělat kotoul při výškách z kterých by vás mohla jinak nepříjemně bolet kostrč. Na odzbrojovací údery se hezky kouká a hlavně je to zneškodnění protivníka na jednu ránu. Policie se však běžně pohybuje ve smečkách takže lepší je si ji nejdříve trošičku roztrhat na jednotlivce, jinak vás zbylý kolegové dokážou rozstřílet na kousky, kombo nekombo. Tímto chvatem taky dokážete sebrat protivníkovu zbraň, Faith nenosí sebou náboje, takže máte pouze to co zbylo v zásobníku poté zbraň zahodí.

Celkově hra neobsahuje žádné ukazatele zdraví, nábojů, ani mapu okolí, k dispozici máte pouze svůj reálný, lidský pohled a když vás někdo zraní je lepší se odsunout do bezpečí a vyčkat dokud se vám opět do očí nevrátí barva...

Design úrovní je trošku sporný. Mě osobně nevadí. Převládá tu jednoduchá paleta barev bílé, červené, šedé a místy modré. Je to sterilní a chladné, stejně jako tamní systém. někoho to může štvát, už jen proto že bílá je místy opravdu skoro oslepující.

Jinak celkově se pohybujete na střechách domů, v kancelářích, v metru, či kanálu. Míst je docela dost a já myslím, že nikoho tu nuda nepřepadne. Runneři mají také navíc jako šestý smysl, díky němu vídí nejsnažší cestu už z dálky, neboli hráč vidí v dálce červeně označená místa, takže víceméně tu nedochází k velkým zákysům, navíc se toto vidění dá vypnout, což bych začátečníkům asi nedoporučil, ale po jednom dohrání je to zábava všechno jen tak odhadovat.

Příběhová linie je bohužel trochu kratší a odhadoval bych jí tak na 10 hodin hraní co se týče začátečníků. Po příběhu se ale naštěstí můžete pustit do Time trialů kde si můžete tvořit rekordy, k dispozici jsou i duchové kteří ukazují váš nejlepší čas. A kdyby vám nestačilo překonávat sama sebe dá se hrát s duchy ostatních hráčů po celém světě. Upřímně je to nejtěžší část hry u které propotíte gauč až k podlaze. Time trial zvyšuje dobu hraní na mnohem déle než příběhová linie. Navíc je tu Speed run, což je dohrání příběhových kapitol na čas a všudypřítomný Hard mode. V budoucnu má příjít další stahovatelný obsah, takže neprodávat po dohrání.

Další věc kterou bych tu vyzdvihl je bezesporu hudba. Prvně vyšel singl Still alive od Lisy Miskovsky který docela sklízí úspěch v mnoha zemích.

Každopádně asi nejlepší je beztak originální hudba od Solar Field. Hudba je lehounká, atmosférická a velmi dobře vystihuje děj hry. Převážně elektronické prvky jsou opravdovou lahůdkou ve světě herních soundtracích. Jaká škoda, že oficiálně zatím nevyšel a k dostání jsou pouhé ripy ze hry, které se ještě k tomu dost špatně shánějí. Aneb opět hledejte pod kouzelném slovíčku Rapidshare.

Zvuky samotné jsou velmi vydařené a naprosto přirozené. Grafika je dobrá a při některých skocích je to opravdu dechberoucí scéna. Ze hry je hezky poznat adrenalin ze skákání z takových výšek. O parkouru toho moc nevím, ale tohle mi bohatě stačí, opravdu tedy zažíváte pocit jako na okraji střech v reálu. No dobře, v reálu to asi bude větší terno, ale myslím, že to Dice opravdu lépe udělat nomohla. Mirrors edge se mi opravdu líbila, ačkoliv nemá tak originální příběh, tak její atmosféra je dokonalá, doufám tedy v další pokračování.

Každá honička s člověkem co umí to co vy.

Každý dobrý playstation obchod, či internetové obchody, jde o trhák tak se nebojte.

Velmi dobře zvládnuté ovládání, atmosféra, reálný adrenalin a hudba. Někoho ovšem možná nepotěší sterilnost okolí, krátká herní doba a trošku menší zaměření na mass populaci.... Holt Unreal tournament to není....

Buďte mýmy katy...

Jako první recenzy na film jsem si vybral první co jsem viděl nedávno, rovnou upozorňuji, že mé filmové zaměření je hlavně horrorové, takže tu nenajdete zrovna moc recenzí na Medvídka Pú či nejnovější teen komedie. Někteří určitě pochopí proč tomu tak je.

Dnes se budu zabývat novinkou od klasika svého žánru kterým je George A. Romero. Vyprávět o tom kdo je Romero by bylo už opakování, skoro všude naleznete podrobný popis toho kdo to je, každopádně jen připomenu, že je to člověk, který prakticky navždy určil podobu zombie žánru. Jeho Night of the living dead ( Noc oživlých mrtvých ) z roku 1968 vyděsila kolem pár týdnů skoro celý svět svým úplně novým pohledem na tento žánr a zaslouženě sklidil titul mistr v oboru. Po té ještě následovaly filmy Dawn of the dead ( Úsvit mrtvých ), Day of the dead ( Den mrtvých ), Land of the dead ( Země mrtvých ), a konče dneškem recenzovaným Diary of the dead.

Můj názor na Romera je takový všelijaký, jeho filmy se mi sice líbí, ale faktem je že styl jeho točení je dost odlišný od jiných a upíná se dost k starým dobám točení. Ať tak či onak napíšu tuto recenzi naprosto nestraně.

Parta mladých lidí s přihlížejícím postarším učitelem, natáčí uprostřed lesa, v noci studentský horror o mumii, který je tak naprosto klišé, že se to snad ani nedá popsat, ale tak to u některých studentů holt je. Když si partička dává přestávku, v rádiu zaslechnou něco o tom, že mrtvý ožívají, nekteří si z toho přirozeně dělají srandu a druzí pro jistotu mizí pryč z lesa. Situace nakonec všechny vyžene pryč, každý jede k sobě domů, kde zjišťují, že situace je dokonce vážnější než si kdo myslel. Tak se vydávají na cestu, u které nikdo z nich neví kde skončí, zachytit na kameru poslední svědectví o tom co se doopravdy stalo...

Hmm... Dejme tomu, že ze zombie žánru se toho nedá už moc vymáčknout, většinou je to o přežívání, schovávání se někde v opuštěném domě, či proklešťování se do větší dálky nabízící bezpečnější úkryt. To je pochopitelné a opravdu s tím nemám žádný problém. Pokud ovšem někdo staví na takovéto zápletce, musí mít do toho vložené dobré postavy, které budou dobře diváka provádět dějem, takové ty charaktery kterým budeme fandit a přát si aby je něco cestou nesežralo. Hlavní hrdinové DOTD jsou takový všelijaký. Ano všichni mají svůj rozpoznatelný charakter, není to nikdo na koho by jste ihned zapomněly, ale co tam někteří předvádějí je opravdu někdy až k zbláznění. Učitel Maxwell se svojí vojenskou historií, který efektivně vyřídí jednoho ze zombies střelou do hlavy, v jedné scéně prohlásí, že má zbraní dost a že si raději vezme luk?? Fajn, možná se mu stím zachází lépe, ale je fakt zarážející, že si k tomu nevezme alespoň malou pistoli na blízko, když se na vás žene něco co vás má za specialitu dne z jednoho metru, asi těžko budete tahat šíp z toulce s představou, že to stihnete. A není sám. Jason, který celý film vlastně rádoby natáčí na ruční kameru tak by se měl taky stydět. To že chce podat pravdivé svědectví o tom co se stalo přece neznamená, že bude točit i když mu před očima zrovna chtějí poobědvat přítelkyni. Jeho nečinost a neoochota pomoct svým bližním je skoro až delmentní. A takhle nějak se chovají i všichni ostatní.

To že si ze začátku všichni dělají srandu z toho, že tahle situace nemůže nikdy nastat, to je vcelku v pohodě. Ale celý film to vypadá jako kdyby to vůbec nebraly vážně, což zaráží ještě víc, já kdybych potkal oživlou mrtvolu, tak pustím všechno co jsem do tý doby dělal a utíkám z ženským křikem pryč.... Tohle jsou prakticky novodobý likvidátoři nemrtvých. Až na pár reakcí, kdy je lehce vidět že si uvědomují co se děje, je to skoro jako kdyby mrtvoly potkávaly celý život. Postupem děje je to docela otrava.

Další věc, co by se dala vytknout je kamera. Romero nebyl zrovna dvakrát originální když s tímhle filmem přišel po španělském REC ( španělská obdoba zombie filmu z pohledu ruční kamery ) který co jsem slyšel je mnohem lepší a americkém Cloverfield ( Monstrum ). Není chybou když se někdo pokouší rozvinout nápad dál, ale fakt je, že to co provádí Jason s kamerou žádný amatér jen tak nesvede. Kamera je příliš dobrá na to aby se dalo říct, že jí někdo drží jen tak v ruce a utíká s ní, nikdy by mě nenapadlo že budu kritizovat chybu příliš dobré kamery, ale je to tak.

Další z věcí co mi fakt nesedly je ta kritika lidu co tam Romero prostě musel natlačit. Vím, že to má v každém díle, ale zdá se že Romero nikdy nebude spokojený se situací ve světě. Jen si to představte, tenhle člověk točí filmy už přes padesát let a každý desetiletí si na něco stěžuje. Kam se na něj hrabou hip hopeři. Takže je nám tu opět otloukáváno o hlavu jak jsme na sebe zlý a že si vlastně zasloužíme takový malý vyhubení. Koukat na to poprvé, tak si člověk řekne, no fajn, jsem opravdu slizkej bastard nevážící si vlastního života a proto si za trest pustím něco od Uwe Bolla, ale popáté už je to přece jenom zbytečné, zvlášť když to dělá tak jako kdyby vám to vysvětlovaly ve škole.

Poslední výčitka patří samotnému stylu natáčení. To že se někdo nedokáže smířit s tím že je nové milénium už jsme pochopily v době kdy stále letí Karel Gott. To že někdo dělá béčka na počest letem předešlým taky uznávám, ale musí se to povést. U Diary je to jako kdybyste koukaly na film z 80 let. Bohužel v tomto případě se to vůbec nepovedlo, film je plný klišé které výsledek pouze ničí než aby ho nějakým způsobem povyšoval. Větší pocit uvěřitelnosti jsem měl u filmu Slither

( Slimák) což bylo naprosto skvěle odvedené béčko a pocta 80 létům. Tady jsou jen trapné scény s lídrem černoškého gangu a upozornění z Tokya. O hercích snad jen krátce, jsou zcela průměrní, někdy až nehorázně kýčovití, ale není tam prakticky nikdo kdo by to vysloveně kazil, takže přijatelní.

Abych jen nezůstal i kritiky, musím pochválit kvalitu efektů a masek. Romero je známý tím, že jeho zombie opravdu vypadají dost nejedle a je tomu tak i nyní. Scéna s kyselinou a elektrickýmy šoky, které doslova vyplyvnou zombii oči ven nejsou opravdu zážitkem po nedělním obědě. Stejně tak někoho může potěšit, že je to Romero jako Brno a jestli ho někdo doslova žere, tak asi bude spokojen.

DVD jako samotné je klasickou ignorací všeho bonusů od Intersonic. Je tu pouze galerie a trailer. Obraz a zvuk je prakticky bez chyb, ale asi to mohlo možná být více prostorovější, takže se nebojte to kapánek přehnat s volume.

V budoucnu má vyjít další díl ze série Dead, jestli se máme těšit nebo bát je na každém zvlášť, mě osobně udivuje, že Romero kritizuje Dawn of the dead ( remake původního Úsvitu mrtvých od Zacka Snydera z roku 2004 ) když sám pak předvede takovouhle slátaninu. Bohužel je to škoda, že takový klasik ve svém oboru už přichází o svou starou energii.

http://www.imdb.com/title/tt0848557/

Mám pocit, že vrcholem pro mě bude asi scéna kdy Francine utíká před skutečnou mumií.

Každá trafika na rohu s větším počtem dvd než je 40. Film stojí 49 kč takže se není čeho bát, že by jste si to nemohly dovolit. Jinak samozřejmě kdejaký internetový obchod.

Nic zásadního co by člověk musel vidět. Obálka ukazuje mnohem drsnější film než to ve skutečnosti je. Nevyužitý námět, příliš dokonalá amatérská kamera, všudypřítomná kritika američanů a přespříliš kýčovytých scén takzvaně z 80. let, ani ta hudba za moc nestojí.

Hudební recenze mě donutil napsat fakt, že je mnoho hudební formací, zpěváků, skladatelů, kteří jsou v čechách prakticky neznámých... Což není udivující, co člověk to vkus, každopádně není od věci poukázat na ta díla, která někdo jen tak neobjeví a byla by to škoda, takže se v této rubrice pokusím recenzovat díla, která si nezaslouží být zapomenuta v propadlišti dějin.

Stray je druhý projekt Ericy Dunham, která je více známá pod svým prvním projektem Unter null.

Erica Dunham je velmi pilná ženština, svojí kariéru Unter null začala už ve svých šestnácti letech, kdy už uměla na piáno, cello, a kytaru. Prakticky s těmito zkušenostmi začala dělat elektronickou hudbu a to v roce 1998. O tom co prováděla jako Unter null se rozepíši někdy jindy, každopádně sluší se říci, že srovnání těchto dvou projektů je opravdu skoro nemožné. V Unter null je agrese, dynamika, zloba a bůhvíco ještě, posuďte samy, její nejpopulárnější píseň se jmenuje "Sick fuck", což může ledacos napovědět. O to větší překvapení bylo když jsem slyšel poprvé Stray. Stray je velmi uklidňující album, skoro se mi ani nechce věřit, že je to ta samá osoba. Jsou tu sice také rychlé kousky, lehce dynamičtější než je zbytek, ale většina alba připomíná spíše snové, ambientní písně které by se úplně v pohodě daly pustit při rozjímání nad všeličem. Je to zvláštní kousek, už první píseň která je zároveň nejlepší z celého alba s názvem Kindred soul dává tušit o tom, že je něco jinak. Místo agresivních syntetizátorů tato skladba nabídne, až se to bojím říct takhle, vlnivé, klidné zvuky za doprovodu piána a hlasu Ericy. Co dále překvapí, je že Erica už tolik neprohání svůj hlas elektronickými filtry. Je to nezvyk, ale víceméně to vůbec není na škodu, rozhodně to k tomuto projektu sedí jako ušité.

Následující písně pokračují v duchu první, jsou jemné, vážné a velmi uklidňující. Zarážející je fakt, že všechny písně jsou hrozně jednoduše zkomponované, což jen potvrzuje pravidlo o tom, že v jednoduchosti je síla, a Erica to zvládá mnohem lépe než mnohdy slavnější konkurence. Další písně počínaje Intoxicate nabírají už vyšší obrátky, ale stále si zachovávají svojí jemnou vážnost jako skladby předešlé, ačkoliv je to mnohem rychlejší moc hezky se to poslouchá, naprostý vzor je Break me free, která je naprosto dokonale zpracovaná.

Nebýt Kindred soul, řekl bych že vedoucí skladbou by byla samotná Abuse by proxy, která opět spojuje živost s atmosférickou klidností, ačkoliv se na začátku písně může zdát, že jde o taneční kousek. Už vidím tu scénu kdy na tohle v klubu někdo pajdá, dřív asi budeme konverzovat s velrybami o politice. Úplně stejně si pak vede následující In times of misantrophy, která se nese v duchu Abuse by proxy, ačkoliv je to velký rozdíl jiné srovnání mě opravdu nenapadá.

Zbytek alba jsou tři remixy, které ačkoliv je sám moc nemusím jsou vcelku dobře zvládnuté, ale myslím že jejich absence by vůbec nevadila.

Stray je skvělý projekt a já jen doufám, že Erica Dunham s tím nehodlá seknout, protože by to byla velká škoda. Takový potencionál jsem už docela dlouho postrádal a už teď se těším co přinese příště. Vzhledem k tomu že toto album je datované roku 2008 tak si asi ještě počkáme, každopádně je na co se těšit....

01. Kindred soul

02. The tie that binds

03. Fade into you

04. Hold on you

05. Intoxicate

06. Lost command

07. Break me free

08. Does it really matter?

09. Sleep as mataphor

10. Abuse by proxy

11. In times of mysantrophy

12. Does it really matter? (geniCAB remix)

13. Kindred soul (Mothboy remix)

14. Does it really matter? (Keef Baker remix)

Kindred soul, Abuse by proxy.

Opravdu velmi těžká, pokud nemáte strach platit všem možným zahraničním firmám přímou platbou, vaše jediná naděje je to vygooglit se slovíčkem Rapidshare.

Velmi svěží dílko, které může potěšit kdekoho, nesmíte se bát že je to elektronika. Krom posledních remixů, které jsou už kvůli kvalitě originálu dost zbytečné, a pár ale opravdu jen pár hluchých míst je to skvěle odvedená práce stavějící na jednoduchosti. Ne však pro každého.

Nuže vítám všechny přítomné na svém blogu, který je mým pokusem o nějaké tvůrčí práce na netu a v neposlední řadě o všem možném co se kultury, zajímavého dění ve světě a všeho možného týče co by někoho mohlo zajímat. Asi jeden z největších problémů co jsem se na internetu setkal, je někdy nemožnost sehnat o něčem informace, kupříkladu víte, že Hitomi Shimizu je skladatelka hudby k dnes dost populární hře na Playstation 3 Siren - Blood curse?? Nebo víte kdo to byl Jim Jones?? A dost důležitá otázka, i když si něco najdete, umíte vůbec cizím jazykem aby jste se o tom něco dozvěděli??? Pokud vše končí odpovědí ne, tak se vám pokusím vše osvětlit. O co vlastně půjde?? Nejprve začnu asi recenzemi na vše možné, zvláště na filmy, hry, muziku na které recenze nejsou. Samozřejmě i na věci co třeba napsané jsou, ale samozřejmě korespondují s mýmy zájmy, pořád je to taky můj blog, že? :)

O tom jak bude blog pokračovat jestli vůbec, rozhodne návštěvnost. Nuže buďte tu jako doma.